Rozhovor: Jsem zkrátka zvyklý říkat věci tak, jak si je myslím a bojovat za ně

Letos na podzim kandiduje do Senátu v brněnském obvodu taky režisér, scénárista, herec a vysokoškolský učitel Břetislav Rychlík. Můžete si ho pamatovat z filmu Dědictví, seriálu Dobré ráno, Brno! nebo díky jeho skvělé dokumentární tvorbě a dlouholetému působení v legendárním HaDivadle. Vyšší ročníky si jistě vzpomenou na Občanské fórum, listopad 89 a moment, kdy stál s dvěma přáteli jako první na náměstí Svobody a vyzval Brňany ke svržení totality.  

Břeťo, jsi uznávaným autorem divadelních inscenací, dokumentů, učíš na JAMU. Co tě vedlo k tomu se teď angažovat aktivně v politice?

Teď je to poprvé, co jsem přijal nabídku ke kandidatuře, ale politicky se tak či onak angažuju takřka celý dospělý život. A není to jen téma Listopadu 89, začátků  celostátní stávky divadel, mého každodenního moderování mítinků na náměstí Svobody či práce v Občanském fóru. Jsem vychovaný a zvyklý říkat věci tak, jak si je myslím, a bojovat za ně i veřejně. Politiky se nebojím. Věřím v demokracii a lidská práva a v to, že o tyto naše základní hodnoty je potřeba neustále pečovat. Listopadem to neskončilo. Vidíme u našich nejbližších sousedů, jak je demokracie křehká, jak se  může zvrtnout, pokud si toho, co máme, přestaneme vážit a pěstovat to.

Proč kandiduješ právě do Senátu?

Ona je to taková fráze, že Senát je pojistka demokracie. Ale pravdivost této fráze  jsme mnohokrát viděli. Mnohokrát jsme byli svědky toho, kdy horní komora Parlamentu dokázala zablokovat nejrůznější nesmysly, s jakými přišli poslanci nebo ministři. V Senátu lze také prosazovat zájmy obyvatel z regionu nebo těch, na které se celospolečensky tolik nemyslí.  A tak to vnímám i já. Navíc můj velký závazek je vůči mému příteli Karlu Schwarzenbergovi, který na mne ještě vloni apeloval, ať do toho jdu. Ačkoli dřív jsem podobné nabídky vždycky odmítal, tak jemu zkrátka nebylo možné říct ne. 

Jaká témata jsou pro tebe zásadní?

Určitě životní prostředí, jsem skaut a není mi lhostejné, jak se lidé chovají k přírodě a krajině. Není mi lhostejné, v jakém stavu budeme svět kolem nás předávat našim vnukům. A mám na mysli i ekologii duše, vztahy mezi lidmi. Jsem si vědom frustrace řady občanů, nelehkého postavení mnohých z nich. Ale považuju za nebezpečné politiky, kteří mnohdy oprávněných stigmat lidí zneužívají, rozeštvávají je a straší společnost. Myslím na nezávislá média, to je jeden z pilířů demokracie. Byl jsem zakladatelem a jedním z trojice prvních mluvčí občanské iniciativy ČT - věc veřejná v časech opoziční smlouvy.  Jsem spoluzakladatelem občanské platformy Svobodu médiím, která  se pokouší legislativně připravit zákony na odpolitizování médií veřejné služby. Svobodná, pluralitní a nezávislá média představují v demokratické společnosti nezpochybnitelnou kontrolu. Média veřejné služby si platíme my všichni, což má jednu ohromnou výhodu, jsou to média, které nemají jednoho pána, který si je financuje, ale sloužit by měly nám všem. Samozřejmě na nás je hlídat, aby to tak opravdu bylo. Mimochodem, Brno má ze zákona televizní studio, je druhé největší město v republice  a hanebně nemá zvoleného jediného zástupce v Radě České televize! 

Když zůstaneme u České televize, pořád se vnímá jen jako zpravodajství. Nějak se nebere v potaz, že produkuje českou filmovou a televizní tvorbu, dokumenty, udržuje tradici skvělých animovaných a dětských filmů. V mnohém je  to paměť národa, jeho kulturní identita. Úplně se zapomíná na službu menšinám, handicapovaným, příznivcům sportu i vážné hudby či dechovek, regiony, seniory  i naše děti. Pro moji šestadevadesátiletou matku upoutanou na lůžko, stejně jako pro statisíce lidí v nejzastrčenějších koutech země, je mnohdy Česká televize jedinou kulturou dostupnou za směšnou cenu. Je to všechno za 4,4 kč (slovy čtyři koruny čtyřicet! ) za den. Co si za to koupíte? Víte kolik stojí lístek do divadla, do kina, na koncert, na hokej, na fotbal? 

Myslím ale také na podmínky pro vzdělání a školský systém s ohledem na 21. století. Na společnost, která ví, že investice do vzdělání, do mladých lidí, ale také jejich rodičů, jsou klíčové pro rozvoj země. Jsem tatínek dvou dcer a dnes i dědeček dvou vnuček, a na tomto mi ze srdce záleží. Stejně jako na stavu kultury. Živá kultura je základním identickým znakem národa, je investicí do budoucnosti. Podfinancovaná kultura je však hanbou země, která se chce považovat za vyspělou. 

Kdyby to vyšlo a stal by ses senátorem za Brno, jak bys k této funkci přistupoval?

Celou svoji kandidaturu vnímám od počátku zodpovědně a s pokorou. Vím, že Senát je komora Parlamentu, ale senátoři jsou zvolené osobnosti za svoje volební obvody. A Brno je v mnoha ohledech specifické proti Praze, ale i jiným částem republiky. Svůj mandát bych samozřejmě vykonával podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Věřím, že s citem pro to, jak nejlépe vyjít vstříc Brňačkám a Brňákům. Jak je nezklamat. Ta naše domácnost je už po desetiletí docela profláknutá jako velmi otevřená. Scházeli se u nás disidenti, umělci, novináři, politici, moji studenti i nespokojení či kritičtí občané. Už před listopadem 89 u nás, ještě v jednopokojovém bytečku, vždycky našli nocleh přátelé, jako třeba Olga Havlová. S auty tajné policie pod okny. Po roce 1989, hlavně v časech mé práce na televizním cyklu Intolerance  či spolupráce s Otakarem Motejlem,  se stával náš byt takovou neformální kanceláří. Za což patří obrovský dík mojí ženě Monice.  Vždy to fungovalo a dokázali jsme si k lidem najít cestu a uhlazovat třecí plochy. A stejně chci, aby fungovala i moje senátorská kancelář. Funkci senátora vnímám jako službu občanům našeho krásného města, ne jen jako zvedání ruky pro nebo proti zákonům, které přijdou ze Sněmovny v Praze. Budu si vážit toho, když na podzim získám takovou podporu, abych mohl vykonávat senátorskou práci. Myslím, že s ohledem na mé celoživotní působení mi snad lidé budou věřit, že nekecám. Už proto, že nelačním po několika funkcích najednou, jako za pojistkou či ulehčením obživy. Nedovedu si představit, že bych se nechal zvolit do Sněmovny a současně kandidoval třeba na kraj a do Senátu. To je nemravné.